Hledání optimální prachové navážky při přebíjení

Hledání optimální prachové navážky při přebíjení

(Optimal Charge Weight Load Development - OCW)

Autor: Dan Newberry

Překlad: LittleBoby

Část 1 – OCW úvod

Co to je optimální navážka?

Při jakékoliv kombinaci použitého prachu a střely, bude existovat přesně dané množství prachu, které vystřelí střelu z hlavně v tom „nejlepším možném“ okamžiku vibračního pohybu hlavně.

Tato specifická navážka (poznámka: v originále je použito slovo recipe, ale používat slovo recept se mi příčí a také slovo „sestava“ tzn. komplet nábojnice, střela, záplka a prach mi nepřipadne optimální. Takže pod slovem navážka si vždy představte, že se jedná o celkovou sestavu konkrétních komponent při dané celkové délce náboje, kde se mění jen objem prachové náplně, tj. navážka) ale bohužel neznamená, že při ní budou i nejmenší odchylky v úsťových rychlostech.

Mnoho tipů na navážku se časem změnilo na tzv. „osvědčené (instantní) navážky - sestavy“ pro použití s novou zbraní. Pokud se ani jedna z nich neosvědčí ve vaší nové zbrani, tak je možné, že máte možná nějaký problém se zbraní.

Uveďme si třeba náboj Federal Gold Medal Match .308 Win. Jak je možné, že tento náboj funguje v tolika různých zbraních? To právě zjistíme po prostudování postupu OCW – navážku tak stabilní a předvídatelnou, že je opravdu lepší než ostatní a do určité míry může vyvrátit pořekadlo že „každá zbraň je jiná“.

Myslete na to asi takto. Některé děti mají rády šťouchané brambory, ostatní ne. Některé děti budou jíst hláškové lusky, jiné nebudou. Některé děti jedí rády banány, jiné je nenávidí. Ale ukažte mi dítě, které nemá rádo čokoládovou zmrzlinu, tak to už bude opravdu velký podivín! OCW je něco jako čokoládová zmrzlina pro vaši pušku. Pokud vaše zbraň nebude mít ráda tuto navážku tak je asi opravdu něco špatného s vaší zbraní.

Pokud provedete postup OCW správně, tak nehledáte (v počátečním stadiu) optimální navážku pro vaši zbraň. Kacířství? Ne tak docela. Existuje mnoho „univerzálních navážek“, které dobře fungují v mnoha zbraních se stejnou ráží. Například Ken Waters si vydělal dost peněz s jeho knihou „Pet loads (Navážky pro domácí mazlíčky)“ se stejným přístupem. Mnoho z jeho navážek fungovalo perfektně i v mojí zbrani a známí mají stejné zkušenosti. Náboje Federal Gold Match .308 fungují perfektně prakticky v jakékoliv zbrani, bez nutnosti práce puškaře. Jak je to možné? Pokud přistoupíte na filozofii „každá zbraň je jiná“ a proto potřebuje jedinečnou navážku pro přesné přizpůsobení dané zbrani, jak potom vysvětlíte skoro univerzální rozptyl v MOA u nábojů jako je Federal GMM? Univerzální dobré navážky prostě existují. Když jsem si to uvědomil, tak mě napadlo „jak takovéto navážky fungují“ a „jak můžu takovéto navážky najít/vyvinout?“.

Nedávné rozhovory s velmi zkušeným strojním inženýrem mi poskytly lepší pochopení toho proč OCW navážky fungují tak dobře ve většině zbraní komorovaných pro vámi vybraný náboj. Zde jsou některé hlavní body, které bych chtěl vyzdvihnout: Stálost úsťové rychlosti (myšleno nízké maximální odchylky v rychlostech) nejsou definitivně ukazatelem OCW oblasti. Ve skutečnosti jsme zjistili, že ve většině případů oblasti OCW nemají nejmenší rozdíly v těchto číslech – alespoň ze začátku. Finální přesné ladění navážky (sestavy) s rozdílnými hloukami usazení střely a změnou různých druhů zápalek zlepší rychlostní rozdíly, ale pouhé střílení po sobě jdoucích rostoucích navážek přes hradla vás a hledání navážky s nejmenšímy rozdíly v rychlostech vás nedovede k OCW.

Až jako čtenáři pochopíte počáteční rázovou vlnu (více informací na stránkách Chrise Longa: XXX) bude pro vás následně snadnější pochopit, jak mohou i střely s většími rozdíly v úsťových rychlostech stále dosáhnout malých soustřelů (na kratší vzdálenosti), zatímco střely s napohled drobnými rozdíly mohou dosahovat horších nástřelů. Samozřejmě můžete snížit maximální rozdíly úsťových rychlostí pro zlepšení střelby na dlouhou vzdálenost, ale až POTOM co zjistíte OCW.

Model chování hlavně inženýra Chrise Longa předpokládá (zjednodušeně a částečně), že počáteční rázová vlna, generovaná zážehem prachové náplně se pohybuje rychlostí zvuku ocelí (asi 18.000fps = 5.486 m/s) od komory k ústí hlavně, pak zpět a opět zpátky pořád dokola. Když se tato vlna objeví na ústí hlavně, vznikne zde přirozeně mnoho turbulence, změny „kruhovosti“ vývrtu na ústí. Nicméně když se tato hlavní rázová vlna odrazí zpět ke konci komory, ústí je relativně stabilní. Toto je čas, kdy je příležitost pro střelu, podle Chrise, k opuštění hlavně. Hlaveň je v tomto okamžiku přímá a relativně klidná.

(později budete číst o „rozptylovém bodu“ - „scatter node“, který je bodem, kdy střela opouští hlaveň a rázová vlna je u ústí hlavně. Nazývám tuto oblast „scatter node“ protože produkuje rozptýlené soustřely, tím, že vykazuje náhodné úlety. Toto je nejméně vhodný bod pro vypuštění střely, oblast „scatter node“ je snadné vidět během OCW testu a všeobecně 1 až 2 kroky v navážce nad touto oblastí je ta správná OCW oblast. Existence scatter node je tím hlavním důvodem proč klasický Ladder test (Audette) často selže v zobrazení vhodného výsledku – podívejte se na srovnání OCW vs. Ladder test).

OCW navážka by měla mít optimální množtví prachu pro posun střely správnou rychlostí, tak aby opouštěla hlaveň, když je rázová vlna jejím na druhém konci (na straně komory). Tato rázová vlna putuje stále stejnou rychlostí, bez závislosti na délce nebo obvodu hlavně (a to asi 18.000fps). Všimli jsme si, že navážky podle OCW fungují velmi dobře nezávisle na délce hlavně. (Nebrali jsme v úvahu netypické délky hlavní). To dává smysl, prože vztah mezi délkou pohybu střely v hlavni a oscilující rázovou vlnou je velmi podobný až stejný; jinak řečeno, v kratší hlavni sice rázová vlna dosáhne ústí a vrátí se ke komoře rychleji, ale stejně tak střela dosáhne ústí rychleji.

Zbývající harmonická vlnění, která procházejí hlavním uzlem vibrací, nejsou tak důležité vzhledem k přesnosti ve většině případů. Vypada to, že efekt mírných harmonických vibrací je možné vykompenzovat nastavením hloubky usazení střely, ovšem správná OCW navážka může být MOA nebo lepší v dobré zbrani bez ladění hloubky usazení střely.

Část 2 – Postup OCW

Upozornění!

Následující text předpokládá, že jste již zkušený přebíječ, který dodržuje zásady bezpečného přebíjení. Pokud jste ještě nečetli a nepochopili základní návody z kvalitního manuálu k přebíjení (např. Sierra, Lyman, Speer, Nosler, Lee nebo Hornady) prosím NEPOKRAČUJTE ve čtení, dokud si takovýto manuál nepřečtete. Není mým záměrem zprostředkovat úplnému začátečníkovi rychlokurz úpravy nábojnic, bezpečného usazení střely atd. Existuje mhono napsaného k tématu základních přebíjecích technik, takže jejich opakování zde mi připadá zbytečné.

1.    Zvolte si střelu dle vašeho výběru

2.    Vyberte si střelný prach. Toto je možná nejdůležitější krok z celého postupu. Základním pravidlem je, že byste si mělli vybrat nejpomaleji hořící použitelný prach. Existuje zde mnoho výjimek, takže pokud víte z dobrého zdroje, že mírně rychljesí prach funguje dobře s vámi vybranou sestavou střely/nábojnice, klidně použijte tento prach. Uvedu například kombinace prachu IMR 4350 pro ráži .30-06 a IMR 3031 pro ráži .243 Winchester. Poznámka bokem: pokud budete na pochybách, podívejte se do manuálu Nosler na jejich „nejpřesnější testované prachy“. Tyto prachy skoro vždy poskytnou při použití dobré výsledky.

3.    Zkontrolujte si alespoň ze 3 zdrojů maximální dovolenou  navážku pro prach, který jste si vybrali. Návody od výrobců prachu jsou nejspolehlivější. Pak si musíte zvolit, jaká bude vaše maximální navážka.

4.    Snižte maximální doporučenou navážku o 7-10 procent a vyrobte testovací náboj s touto navážkou. Přidejte 2% objemu navážky a vyrobte další náboj. Pak vyrobte další náboj opět s 2% navýšením. Tyto náboje použijete jako pozorovací (místo dopadu) a také, co je hlavní, k zjištění maximálního rozsahu tlakového zatížení u vaší konkrétní zbraně.

5.    Přidejte další 2% nad hodnotu použitou pro náboj č. 3, což bude pro vás náboj č. 4 a tohoto náboje vyrobte 3 kusy. Přidejte 0,7 – 1% k této poslední navážce a vyrobte další 3 náboje. Přidejte ten stejný objem a vyrobte další tři náboje. Pokračujte v přidávání, dokud se nedostanete JEDEN přírustek nad vámi zvolenou maximální navážku.

6.    Usazovací hloubka by měla být u všech těchto nábojů ta samá. Já osobně usazuji střelu na délku kalibru (doporučenou maximální celkovou délku náboje), nebo na maximální délku zásobníku - podle toho, která, z těchto délek je kratší. Nemyslím si, že postup usazování střely tak aby dosahovala k drážkám je potřebný, nebo dokonce žádoucí ve většině případů. Pokud je střela usazena přímo, s co nejmenší stranovou odchylkou od osy hlavně, je výhoda usazení blízko drážek do značné míry přeceňovaná. To ale samozřejmě znamená, že usazovací hlouka, kterou zvolíte, nezastrčí střelu až do drážek. Zůstaňte alespoň 0,020“ z drážek pro tento konkrétní případ.

7.    Značka zápalky, kterou si vyberete je pouze na vás. Magnumové zápalky používejte, pouze pokud máte magnum komory, protože jejich vašší tlak může narušit výslekdy OCW platné pro standarní komory. Jedinou výjimkou mohou být navážky s nízkou hustotou, protože věřím, že magnumová zápalka zlepšuje konzistenci zápalu, u navážek, které zaplňují pouze 85% nebo méně objemu nábojnice.

8.    Na střelnici si postavte 5 až 7 terčů na vzdálenost 100 yardů. Počet terčů, které si musíte postavit, závisí na počtu sad navážek, které jste si připravili. Ujistěte se, že všechny terče jsou stejné a v rovné. Rád používám jednoduchý černý čtverec, nakreslený na bílém pozadí značkovačem s tlustým koncem. Kreslím čtverec o rozměru asi 3/4 palce (vnitřní rozměr) pro můj puškohled se zvětšením 9x. To mi umožňuje přesné nastavení zaměřovacího kříže do čtverce, a tím opakovatelný záměrný obraz. Pro puškohledy s větším zvětšením namalujte menší čtverec a naopak.

9.    Nyní už můžete vystřelit záměrné střely s redukovanou navážkou do terče, abyste zjistili bod zásahu (POI – point of impact) na terči, nejlépe co nejblíže středu terče.

10.  Halveň vaší zbraně musí mýt samozřejmě nejdříve vyčištěná, před zahájením střelby. V závislosti na počtu střel, které hodláte vystřelit, se můžete rozhodnout, zda v půli střílení hlaveň vyčistíte, následně vystřelíte několik tzv. „špinících“ střel a necháte hlaveň zchladnout před další střelbou. Se zakázkovými hlavněmi byste měli být schopní vystřelit asi 25 ran před takovým zanešením hlavně, které by vám ovlivnilo nástřelný obrazec. S továrními hlavněmi bych osobně nestřílel více než 15 – 18 ran před vyčištěním. Je to samozřejmě relativní.

11.  Po tom co jste vystřelili nástřelné náboje a ubezpečili jste se, že nejsou patrné známky vysokého tlaku v nábojové komoře (ztížené otevírání závěru, zploštělé zápalky, atd.) nechte po dostatečný čas vychladnout hlaveň (používejte obvyklý postup – čím více je horká hlaveň na povrchu tím déle ji nechte chladnout). Potom vystřelte první ránu z vaší série postupně se zvyšujících navážek. První ránu vystřelte na terč č. 1.

12.  Ponechte chvíli na vychladnutí hlavně a vystřelte náboj z další série navážek (o krok vyšší navážka) na terč č. 2. Počkejte na vychladnutí hlavně a vystřelte náboj z další série na terč č. 3. Pokračujte v tomto „kolečku“ dokud neodstřílíte na všechny terče tři rány.

13.  Předpokládám, že jste dostatečně zkušení v oblastu přebíjení a že sledujete známky vysokých tlaků v komoře zbraně po každém testovacím výstřelu. Následující výstřel proveďte vždy až po kontrole vysokého tlaku. Můžete vystřelit největší navážku, kterou máte pouze v případě, že o krok nižší navážka nevykazuje známky nadměrného tlaku v nábojnici.

14.  Skupiny soustřelů na jednotlivých terčích propojte čarami tak aby vytvořili obraz trojúhelníku. Odhadněte střed trojúhelníku a vyznačte ho na terči. Změřte vzdálenost tohoto bodu a jeho směr od středu terče. Pokud víte o „ulétnuté“ střele, nepočítejte ji, nebo ji nahraďte jiným výstřelem se stejnou navážkou.

15.  Nyní prozkoumejte terče a hledejte skupiny soustřelů, které jsou nejblíže, co se bodu zásahu týká (tzn., mají téměř shodný bod zásahu).  Změny u jednotlivých skupinby měly být viditelné, obvykle jdou od nejnižší navážky z jedné strany k nekvyšší navážce na druhou stranu terče. Ale nezávisle na tomto vývoji by měl být vidět řetezec skupin, které budou mít téměř shodný bod zásahu.

16.  Po tom co pečlivě změříte velikost skupiny soustřelu, vzdálenost a směr od středu terče, už budete vědět, které tři skupiny mají téměř shodný bod zásahu. Nyní si určete hodnotu navážky, které představuje střed těchto pří skupin. Například, pokud navážky 34,7; 35,0 a 35,3gr jsou všechny umístěné asi 1,5 palce vysoko a asi ¾ palce napravo od středu terče, vyberete si navážku 35,0 jako svoji OCW navážku. Jestliže jsou navážky 34,7 a 35,3gr skoro stejné jako 35,0gr je vidět, že tato navážka bude celkem „tolerantní“ a zároveň „odolná“ ke změně.

17.  Pamatujte si ale, že se nesmíte nechat „ohromit“ perfektním soustřelem skupiny, která je mimo OCW zónu. Je totiž možné vyladit jakoukoliv skupinu pro dobrý soustřel změnou hloubky usazení střely. Po tom co jste nalezli OCW, můžete vyzkoušet usadit střelu hlouběji nebo naopak výše v násobcích 0,01 palce tak abyste zjistili, která hloubka usazení funguje nejlépe ve vaší zbrani. Často jsem se setkal s tím, že navážka OCW je také celkem tolerantní k hloubce usazení střely – což je výhoda obzvláště u nábojů určených pro lov zvěře.

18.  Váš další krok bude potvrzení vaší navážky na maximální vzdálenost, na kterou ji hodláte používat. Vyrobte jeden náboj s navážkou menší o 1% a další s navážkou 1% nad OCW, a nastřílejte 3 skupiny 3 ran společně s vybranou OCW navážkou a střílejte na vzdálenost, na kterou potřebujete dosáhnout potřebné přesnosti. Měli byste dosahovat soustřel na úrvoni 1 MOA nebo blízko 1 MOA.

19.  Systém hledání optimální navážky funguje nejlépe u zbraní a střelců, kteří jsou schopní nastřílet soustřel pod 1 MOA. Pokud nemá vaše puška vlastnosti pro potřebnou přesnost, možná by bylo vhodnější ji nejdříve upravit než mrhat časem a materiálem při vývoji optimální navážky. Pokud si nejste jistí, zda jste na potřebné střelecké úrovni pro konzistentní střelbu 1 MOA soustřelů, tak je možná lepší pozdržet hledání optimální navážky dokud vaše schopnosti nebudou vyladěné na tuto úroveň. Neocenitelná je zejména praxe s puškou ráže .22 LR vybavené puškohledem…

20.  Také bych vám rád doporučil používání střeleckých brýlí během CELÉHO testování navážek. Nikdy nemůžete být dostatečně opatrní…A hlavně si uvědomte, že vždy když se pouštíte do vývoje navážky, je to na vaši odpovědnost. Stejně jako jakýkoliv poskytovatel dat pro přebíjení musím zmínit, že nenesu jakoukoliv odpovědnost za případné události, které během toho procesu nastanou…

Část 3 – příklad testu

Pokud jste ještě postup OCW nikdy nezkoušeli tak vám možná pomůže následujcí příklad mého postupu:

Nedávno jsem hledal optimální navážku pro lov pro svoji zbraň Remington 788 v ráži .243 Winchester. Střela byla 60gr Sierra HP a prach, který jsem použil, byl IMR 3031. Zápalky byly CCI 200 a nábojnice 2x vystřelená značky Winchester.

Zkontroloval jsem si 3 zdroje dat pro navážku a zjistil jsem, že hodnoty 39 – 41gr budou hraniční pro prach IMR 3031 u ráže .243 a střelu 60gr HP. Zjistil jsem, že nejlepší navážky pro všechny moje zbraně byly navážky skoro na dovoleném maximu, ale obvykle začínám asi 5% pod maximem a postupuji směrem nahoru.

Začal jsem se třemi ranami pro každou z 5-ti rozdílých navážek s krokem 0,3gr. Testované navážky byly 39,2; 39,5; 39,8; 40,1 a 40,4gr.

Vyčistil jsem zbraň a vystřelil 2 zástřelné náboje (špinící) a asi 2 minuty nechal vychladnout hlaveň. Měl jsem 5 terčů umístěných ve vzdálenosti 100 yardů, jeden terč pro každou navážku. Vystřelil jsem jeden náboj s navážkou 39,2gr na terč č. 1, pak jsem 2 minuty chladil hlaveň a pak střílel další ránu s navážkou 39,5gr na terč č. 2, chladil, jedna rána s navážkou 39,8gr na terč č. 3, chladil, asi už dál chápete…

Toto je „vyrovnávací kolečko“ systému OCW pro vytvoření soustřelů 3 ran dané navážky postupně tak aby se statisticky vyloučily (minimalizovaly) vlivy zašpinění hlavně nebo jejího přehřívání střelbou 3 ran stejné navážky bezprostředně za sebou.

Když jsem test ukončil, měl jsem 3 zásahy v každém terči, ALE (!) nehledám skupinu s nejmenším soustřelem a nenazývám ji optimální navážkou.

Na místo toho udělám následující věc (proč to vysvětlím později): vyhledám 3 skupiny soustřelů z mých 5ti nástřelů, které mají společný bod zásahu (co nejbližší). V tomto případě jsem si všimnul, že tři skupiny uprostřed v řade terčů byly ty, co zasahovaly téměř shodný bod (všechny tyto oblasti se protínalyplochou asi cca ¾ palce a na 2hé hodině od středu terče), s tím že navážka 39,2gr zasáhla vlevo dole pod společným bodem zásahu asi 1“ daleko. Navážka 40,4gr se oproti tomu posunula nahoru doprava vzhledem ke společnému bodu zásahu těchto tří skupin soustřelů (s vlastním soustřelem této navážky 7/8 palce). Navážka 39,2 dosáhla rozptylu ½“, ale nepřiblížila se společnému středu vybraných navážek 39,5, 39,8 a 40,1gr.

Takže můj závěr z tohoto testu byl, že nejlepší navážka je 39,8gr prachu IMR 3031. Toto byla navážka, které měla s navážkami 39,5 a 40,1gr téměř shodný bod zásahu.

Proč jsem to vybral zrovna takto?

Je to asi tak, že rozdíly v nábojnicích, navážkách, venkovní teplotě a ostatních věcech mohou zapříčinit zvýšení nebo snížení tlaku vaší navážky. S navážkou podle OCW jste pokryli významný rozsahu rozdílu tlaků, který může hrát nějakou roli. Pokud bych si zvolil navážku 39,2gr (se soustřelem pod ½“), tak „jemný“ rozdíl v tlaku vyvolaný jinou nábojnicí, nebo vyšší teplotou apod. bude následován změnou o 1MOA výše napravo od mého bodu záměru.

Já například s mojí puškou .308 Win střílím soustřely 1,5“ na 300 yardů se střelou 168gr Sierra MatchKing, s navážkou 43,3gr prachu IMR 4895 pro první ránu, 43,6gr pro druhou ránu a 43,9gr pro třetí ránu (OCW je samozřejmě na hodnotě 43,6gr).

Jako další příklad uvedu soustřel s mojí puškou ráže 30-06 na 335 yardů s navážkou 57,5gr prachu H4350 a střelou Sierra 165gr GameKing. Jeden náboj používal nábojnici Remington se zápalkou CCI 200, další měl nábojnici Winchester se stejnou zápalkou a poslední byl náboj s niklovanou nábojnici Winchester se zápalkou CCI BR.  Všechny tyto tři mixované náboje se vešly do soustřelu 2/3 MOA na 335 yardů (Aktualizace: nedávno jsem zkusil tento test provést s 5ti náboji jejichž nábojnice se skládaly ze dvou kusů nábojnic Remington, dvou niklovaných nábojnic Winchester a jedné mosazné nábojnice Winchester. Opět všechny se zápalkami CCI BR a CCI 200 a opět soustřel se vešel do 2/3 MOA. Jenmo pro zajímavost, nábojnice Remington vážila o 10gr více než nábojnice Winchester. Ale přesto tento rozdíl nebyl dostatečný na to, aby soustřel celé skupiny vyšel z 2/3 MOA, díky optimální OCW navážce). Mimochodem, pokud jsou všechny nábojnice a zápalky stejné, výsledkem je soustřel 1/3 MOA (1“) na 300 yardů, takže netvrdím, že stejné nábojnice nepomáhají, očividně tomu tak je.  Výsledek výše je možný jenom díky tomu, že OCW navážka je mnohem více tolerantní k změnám tlaku vyvolaných změnami komponentů náboje.

Pokud si chcete otestovat odolnost vaší oblíbené navážky ke změně tlaku, tak si vyrobte náboje s navážkou o 1% vyšší a 1% nižší a nastřílejte s těmito navážkami plus tou originální 3 skupiny soustřelů na tři terče a uvidíte, jak to bude vypadat. Ve většině případů zjistíte, že buď jedna, nebo druhá skupina má bod zásahu podobný jako originální navážka, ale ne obě. To by vám minimálně mělo naznačit, zda je potřeba začít hledat lepší navážku.

Po tom co jste identifikovali OCW navážku, můžete nastavit usazovací hloubku střely pro finální doladění navážky pro přesnou střelbu. Po tom co to provedete, můžete si být jistí, že konečná sestava náboje bude poskytovat konzistentní výsledky.

Část 4 – OCW vs Ladder (Audette Ladder)

„Proč Ladder test často neposkytne dobrý výsledek: kvůli uzlovému bodu vlnění hlavně“

Neoddiskutovatelným faktem při střelbě serií navážek během hledání optimální navážky je to, že věci, které by se neměli měnit, se přesto změní. Hlaveň vaší zbraně se zahřeje a ušpiní. Změní se větrné podmínky. Změní se okolní světlo. Váš srdeční tep a funkce těla se změní, což ovlivní spouštění zbraně. Toto jsou nevyhnutelné proměnné, které mohou a budou zkreslovat výsledky vašeho hledání optimální navážky, beh ohledu na to jak moc se budete znažit je vykompenzovat.

Při obvyklý (konvenčním) Ladder testu střílíte asi 20 výstřelů na terč ve vzdálenosti 300 yardů a více. Hlavní myšlenka je hledání nejbližších soustřelů jednotlivých navážek na terči (co nejmenší vzdálenosti mezi jednotlivými navážkami), což ve výsledku představuje oblast s optimální navážkou. Bohužel, během střelby této serie výše uvedené proměnné zkreslují (buď jednotlivě nebo komplexně) vaše výsledky na jednu stranu nebo naopak (pozn. překldatele: toto je námět k polemice, protože systém střelby Ladder testu průměruje vliv proměnných tak, že nikdy nevystřelíte výstřel jedné navážky za stejných podmínek, časově jsou oddělené, alespoň při systému testování „round - robin“). Je samozřejme možné vystřelit od každé navážky pouze jeden výstřel, ale pak by byly výsledky málo průkazné, což nepovažují také za vhnodný přístup.

Zvažte ale nyní systém „round – robin“ (systém testování v kolečku, kdy každá rána stejné navážky je střílená v jiném čase). Při tomto systému to znamená, že si vyhradíte pro každou navážku jednotlivý terč a pak střílíte na terč č. 1 první navážkou, na terč č. 2 druhou vyšší navážkou atd. až dokud neodstřílíte na všechny terče všechny terčeskupiny po 3 ranách. Tato metoda rozloží chybovost na celou odstřílenou skupinu rovnoměrně, což neumožňuje Audette Ladder test s jedním výstřelem. (pozn. překladatele: Ladder test se dá odstřílet také systémem round – robin, dokonce na jeden terč). Takže pokud se hlaveň zašpiní a stane se nepřesnou po 8-10 výstřelech, úlétlá rána bude vidět na všech skupinách. Tím dostaneme mnohem smysluplnější data, která jsou statisticky hodnotnější než konvenční Audette metoda.

Já preferuji střelbu v počáteční fázi OCW na 100 yardů. To odstraní maximálně zkreslení vlivem větru. V naprosté většině případů jsou data ze 100 yardů snadno vyhodnotitelná a snadno dosažitelná. Mnoho střelců nemá okamžitý přístup k 300 yardové střelnici. Z mojí vlastní zkušenosti, vám mohu říci, že pokud správně vyhodnotíte data ze 100 yardové střelnice, získáte perfektní navážku pro 300 yardů (a možná i více). Téměř všechny navážky, které jsem nalezl při střelbě na 100 yardů, dosahovaly soustřelu pod 1 MOA při střelbě na 300 yardů. Některé z těchto navážek fungovaly extrémně dobře i na 600 yardů a více… následující soustřel bych dosažen právě s navážkou vyhledanou při střelbě na 100 yardů.

Existují opravdu špičkobí střelci, kteří používají už věky metodu Ladder testu pro nalezení správné navážky. Zatímco mnoho z nich mělo dobré výsledky s nalezením vhodných navážek, ostatní zveřejňovali problémy s posouzením výsledků na zkušením terči. Někteří sice tvrdili, že správně identifikovali okno přesnosti pomocí Ladder testu – ale zároveň dodávají, že velmi důležitá je hloubka usazení střely a typ zápalky – jinak je navážka „rozházená“ po celém terči. Jestli tomu tak opravdu je, tak pravděpodobnost, že tito jedinci používají opravdu nejlepší navážku, je nízká. Nechápejte mě špatně – můžete používat nevhodnou prachovou navážku a dostat se s ní dál. Můžete s ní dokonce vyhrát závod nebo dva. Pokud ale musíte dodržovat přísné tolerance jen proto, abyste nepřekročili 1 MOA, tak se pohybujete po „velmi tenké hraně“ abyste dostali požadovanou přesnost.

Jeden z důvodů, proč jsem navrhnul systém OCW byl ten, že já sám jsem byl jeden z těchto lidí, kteří zjistili, že výsledky Ladder testu na 200 nebo 300 yardů byly často nejednoznačné. Věděl jsem, že tato metoda měla (a stále má) svou hodnotu. Ale také jsem vědl, že by měla existovat lepší cesta.

U Ladder testu je všeobecně doporučeno vystřelit 20 ran s postupně vzrůstající navážkou s krome asi 0,2gr (0,3gr u nábojnic s větším objemem nábojnice). Začínáte na oficiální základní navážce a postupujete směrem nahoru. Střílíte na střed terče a sledujete vznik soustřelů v určitém budě (nebo bodech) podél stoupajícího sloupce vstřelů.

Poznámka: Dle mého názoru (který sdílí nyní i další) budete plýtvat střelami, prachem a životností hlavně na prvních 8 až 12 ti z těchto výstřelů. Je zcela jistě důležité začít s nízkými navážkami (začínat s oficiálními navážkami), ale neměli byste se příliš zajímat o hledání „okna přesnosti“ v oblasti hned u počátečních navážek. Chcete snad, aby se vaše 30-06 chovala jako 30-30? Nebo vaše 220 Swift jako .223? Obvykle si vybíráme typ ráže na základě očekávané výkonnosti náboje. Díky tomu, že je pochybné, že byste se spokojili s omezenou navážkou, byste měli projít rychle právní polovinou navážek tím, že začnete s větším krokem váhy navážky.

Hlavním cílem této části je (aspoň doufám) přinést čtenáři pochopení toho co se může v Ladder  testu pokazit – i v perfektně provedeném – což může vést k nepřesným závěrům, jaké nejlepší navážky používat.

Inženýr Chris Long přišel s konceptem Vlivu rázové vlny na chování hlavně. Chris a já jsme si psali přes tři roky na téma hledání optimální navážky, a díky jeho technickým znalostem velmi rychle rozpoznal jak OCW funguje – a k tomu vyvinul metodu na predikci OBT (Optimum Barrel Times – optimální doba pohybu střely v hlavni). Jen poznamenávám, že „OBT“ je Chrisova terminologie. Firmy RSI (firma, kterou jak předpokládám, mnoho z vás zná) pracovně spolupracuje s Chrisem Longem a Chris pro ně napsal některé z balistických softwarů. Zde je několik odkazů, zpravé na Chrisovi stránky o Rázové vlně, a pak na poznámky fy RSI kde oceňují Chrisovu práci.

Podívejte se na níže uvedené OCW terče, zde velmi lehce naleznete „optimální rozptyly“.

Další terče ukazují co velmi přesná puška (sériová Tikka, používaná mým přítelem ze Švédska) dokáže v OCW testu. Všimněte si jak malý je „optimální nástřel“, ale stále tam je.

Ukazuji vám tyto terče, protože chci doložit důležitost „rozptylové skupiny“. Toto je jedna skupina z průběhu „kruhového testu“, která vypadá jako by se nevysvětlitelně otevírala.

Co je důvodem? Je to opět „rázová vlna“ zjištěná a popsaná inženýrem Chrisem Longem na stránce v odkaze výše, která je na úrovni ústí hlavně, když ji střela opouští. Všeobecně, zvýšení navážky o 1-2 procenta nad skupinu rozptylu vás přivede přesně do OCW zóny.

Ale hlavním důvodem proč jsem chtěl probrat rozptylovou skupinu je tento: všimněte si, že ve všech soustřelach zobrazených výše, jeden výstřel zasahuje přesně ten samý POI (nebo s rozdílem cca 3/8 MOA) jak skupiny soustřelů předcházejí a následují. To znamená, že minimálně v jednom ze tří případů, během konvenčního Ladder testu, bude terč ukazovat široký „optimální bod“, tam kde by neměl. Test systému OCW „kontrolní kolečko“ snadno zjistí problém s velikostí navážky, ale (alespoň) v jednom ze tří prípadů, Ladder Test si toho nevšimne - což může vést střelce k nesprávnému závěru a mimo centrum pravého bodu přesnosti (sweet point).

Samozřejmě, že se můžete vrátit a znova povrdit výsledky Ladder testu – ale pokud si najdete čas na pohopení OCW/ round robin sekvence, už nebude potřeba žádné potvrzení, můžete se naplno ponořit do hloubek úprav (úprava hloubky usazení střely pro co nejlepší přesnost).

Write a comment

Your Name:

Email:

Title:

Comment: Note: HTML is not translated!

Enter the code in the box below: